Jazyková metoda jako východisko při interpretaci norem trestního práva

The article deals with linguistic interpretation in the interpretation of criminal law norms. Linguistic interpretation is understood in a broader sense, i.e. as a method of interpretation that uses not only purely linguistic means, but also knowledge of logic and the organization of legal norms (systematics stricto sensu). The text presents the individual components that serve to determine the correct linguistic meaning, logical structure or classification in the external system of law. The primary role of linguistic interpretation is to determine the unambiguous meaning of the term used, in particular by selecting a legal definition in a criminal law provision, or a definition from a non-criminal law provision, or a definition modified by a criminal law provision. The possibility of determining the meaning of a term by narrowing the scope of the term in common language through constant (criminal) case law is controversial. In cases where a term is not clearly defined by the linguistic method, and its scope remains disputed, or the value on which the (criminal) law is based would be undermined, the decision on the correctness of the interpretation is left to other methods of interpretation. Even then, however, the role of linguistic interpretation as a framework for interpretation remains indispensable. This is particularly important in criminal law, where the shaping of the content of the norms of this branch of law, in the form of teleological reduction or analogy (in malam partem), is significantly limited or completely excluded.

Předkládaný článek se zabývá jazykovým výkladem při interpretaci norem trestního práva. Jazykový výklad je nahlížen v širším slova smyslu, tedy jako způsob interpretace, který využívá nejen prostředků čistě jazykových, ale i znalosti logiky a uspořádání norem práva (systematiky stricto sensu). V textu jsou prezentovány jednotlivé komponenty, které slouží ke správnému určení jazykového významu, logické struktury nebo zařazení ve vnějším systému práva. Primární role jazykového výkladu spočívá ve stanovení jednoznačného významu použitého výrazu, zejména výběrem legální definice v trestněprávním předpisu nebo definice z netrestního právního předpisu, případně definice trestněprávním předpisem modifikované. Polemicky je vyjádřena možnost stanovit význam výrazu zúžením rozsahu pojmu v obecném jazyce prostřednictvím konstantní (trestněprávní) judikatury. V případech, kdy není jazykovou metodou pojem jednoznačně definován a jeho rozsah zůstává sporný, nebo by výkladem byla narušena hodnota, na níž (trestní) právo spočívá, ponechává se rozhodnutí o správnosti interpretace na jiných výkladových metodách. I tehdy však zůstává nezastupitelná role jazykového výkladu jako rámce interpretace. To je zvlášť významné v trestním právu, kde dotváření obsahu norem tohoto odvětví práva, formou teleologické redukce nebo analogií (in malam partem), je výrazně omezeno, respektive zcela vyloučeno.