Specifika metody Schultzova autogenního tréninku - možné příčiny jejího nevyužitého potenciálu

The paper deals with the Schultz autogenic training method, which, despite its effectiveness, safety and availability, is a relatively little used form of prevention and therapy of reactive conditions and psychological disorders. This fact seems paradoxical, especially in today’s times, in which psychotherapeutic and psychiatric care is relatively difficult for many people to access. The untapped potential of autogenic training may be caused by certain little known specifics, which the paper draws attention to, with the aim of recalling the proven method in a new light. The path to the renaissance of the method lies mainly in its new conceptualization as a method more psychagogical than psychotherapeutic, consistently autogenous, fully holistic, and yet scientifically completely relevant.

Příspěvek se zabývá metodou Schultzova autogenního tréninku, která je přes svou účinnost, bezpečnost a dostupnost relativně málo využívanou formou prevence a terapie reaktivních stavů a psychických poruch. Tato skutečnost se jeví jako paradoxní, a to zejména v dnešní době, ve které je psychoterapeutická a psychiatrická péče pro mnoho lidí relativně obtížně dostupná. Příčinou nevyužitého potenciálu autogenního tréninku mohou být jeho určitá málo známá specifika, na která příspěvek upozorňuje, a to s cílem osvědčenou metodu připomenout v novém světle. Cesta k renesanci metody spočívá zejména v její nové konceptualizaci coby metody spíše psychagogické než psychoterapeutické, důsledně autogenní, plně holistické, a přitom vědecky naprosto relevantní.