Vývoj a interpretace pojmu pravděpodobnost

Considerations related to randomness appear relatively late in European history, at the turn of the Middle Ages and the modern era. They initially concern to the chances of winning in various games or situations and later move on to introduce classical and geometric probabilities. From a mathematical point of view, the probability calculus is completed by Kolmogorov’s axiomatic theory. However, many open questions, problems and paradoxes remain in the way probability is perceived and interpreted. The four main directions in the concept of probability (logical, frequentist, subjective and propensity) are closely related to the way of perceiving randomness (epistemological or ontological). Reflections on the evolution of the perception of randomness and the interpretation of probability bring the ability to navigate the basic principles and findings of science and contributes to a deeper understanding of the entire issue.

Úvahy spojené s náhodností se v evropské historii objevují poměrně pozdě, na přelomu středověku a novověku. Týkají se zpočátku šancí výhry v různých hrách či situacích a později přecházejí k zavedení pravděpodobnosti klasické a geometrické. Počet pravděpodobnosti je z matematického hlediska završen Kolmogorovovou axiomatickou teorií. Ve způsobu vnímání a v interpretaci pravděpodobnosti však přetrvává mnoho otevřených otázek, problémů a paradoxů. Čtyři hlavní směry v pojetí pravděpodobnosti (logické, četnostní, subjektivní a propenzitní) úzce souvisejí se způsobem vnímání náhodnosti (epistemologickým nebo ontologickým). Úvahy o vývoji vnímání náhodnosti a interpretace pravděpodobnosti přinášejí schopnost orientovat se v základních principech a poznatcích vědy a přispívají k hlubšímu pochopení celé problematiky.