Vzpomínání na druhou světovou válku v generační perspektivě. Od narativu národního k narativu globálnímu a abstraktizovanému

The aim of the article is to gain a more comprehensive insight into the Czech collective memory of the Second World War. The article suggests that vivid collective representations of the Second World War are formed by family memory as well as by generational memory. On the example of four generations, the article shows the transformation of a national narrative of persecution and resistance of the oldest generation into an abstracted and generalized narrative of the youngest generation. Attention is paid to family recollections, their importance for the creation of the war memory by older generations, and their gradual disappearance from younger generations. The article documents the change of the perspective with which the youngest generation remembers the Second World War and stresses the emotional engagement of remembering. It argues that holocaust memory is well included into the Czech collective memory but in a new form shaped by the new culture of remembering.

Cílem studie je porozumět lépe české kolektivní paměti druhé světové války. Studie předpokládá, že živé kolektivní představy o druhé světové válce jsou formovány rodinnou pamětí, stejně jako pamětí generační. Na příkladu čtyř generací studie ukazuje proměnu národního narativu perzekuce a odporu nejstarší generace až k abstraktizované a generalizované podobě narativu druhé světové války v nejmladší generaci. Pozornost je věnována rodinným vzpomínkám, jejich důležitosti pro formování představy o válce u starších generací a postupnému vytrácení rodinných příběhů z pamětí generací mladších. Studie dokládá změnu perspektivy, s níž se nejmladší generace vztahuje ke druhé světové válce a podtrhuje důležitost emocionálního rámce vzpomínání příslušníků této generace. Čelné místo v představě o druhé světové válce nejmladších generací zaujímá holokaust, ovšem v podobě, jež je diktována novou kulturou vzpomínání.