Originalita Kantovy nauky o trvalém míru

The study discusses Kant’s doctrine of lasting peace contained in his essay Toward Perpetual Peace (1795). First, the historical-political circumstances surrounding the genesis of Kant’s essay are described. Kant’s preliminary measures, which in his opinion must be accepted if lasting peace is to be ensured, are also discussed. Great attention is paid to the very core of Kant’s essay: his proposal for a comprehensive reform of law, which should apply to state, international, and cosmopolitan law. This is followed by an exposition of Kant’s reflections on the feasibility of his doctrine of lasting peace in history. And finally, Kant’s view of the public as an institution is summarized. The originality of Kant’s approach is seen by the author above all in the fact that, from the point of view of the philosophy of law, the doctrine of lasting peace in Toward Perpetual Peace is connected with a consideration regarding its realizability in history. He also draws attention to the fact that though this detail is known, it is often marginalized in secondary literature.

Studie pojednává o Kantově nauce o trvalém míru ve spise K věčnému míru (1795). Nejprve jsou popsány historicko-politické okolnosti vzniku Kantova spisu. Dále jsou pojednána Kantova předběžná opatření, která je podle jeho názoru nutné přijmout, má-li být zajištěn trvalý mír. Velká pozornost je věnována samému jádru Kantova spisu: návrhu komplexní reformy práva, jež se má týkat práva státoobčanského, mezinárodního i světoobčanského. Následuje výklad Kantovy úvahy o realizovatelnosti jeho nauky o trvalém míru v dějinách. A nakonec je shrnut Kantův názor na veřejnost jako instituci. Originalitu Kantova přístupu spatřuje autor především v tom, že nauka o trvalém míru z hlediska filosofie práva je ve spisu K věčnému míru spojena s úvahou o její realizovatelnosti v dějinách. Upozorňuje také na fakt, že tato skutečnost je sice známa, ale v sekundární literatuře je často opomíjena.