O hranicích a mnohosti Jiných : relační perspektiva studia subkultur

Despite drawing on a large body of different paradigms, subcultural studies have been conceptualizing subcultures rather uniformly as a world in itself, a reaction to dominant society or a combination of both. In our paper, we argue for more encompassing theoretical view, we call the relational perspective. Inspired by symbolic interactionism and studies on identity and alterity, while building on concepts devised in post-subcultural studies, we claim that particular subcultures are delineated in respect to many different actors. These can be roughly classified into categories of mainstream, other subcultures and enactments of one’s own subculture. Grounded in empirical research of punk and emo subcultures and employing the concepts of in/authenticity (based on subcultural capital formed by subcultural style, ideology and practice), we will show the possibility of application of this perspective in studying contemporary subcultural formations both diachronically and synchronically.

Subkulturní studia čerpala během své historie z celé řady různých sociálněvědních paradigmat – od sociologické tradice chicagské školy přes perspektivu kulturálních studií birminghamské CCCS až po postmodernismus post-subkulturních studií. Ve svém příspěvku chceme na teoretické diskuze subkulturních studií navázat a navrhnout inovativní způsob nahlížení subkultur, který označujeme jako relační perspektivu. V inspiraci symbolickým interakcionismem (G. A. Fine, J. P. Williams), teoriemi identity a alterity (R. Brubaker, F. Cooper, T. H. Eriksen, G. C. Spivak) a vybranými koncepty post-subkulturních teorií argumentujeme, že každá subkultura se vymezuje ve vztahu k mnoha různým aktérům, či přesněji ve vztahu k sociálním reprezentacím těchto aktérů. Jako klíčové aktéry resp. reprezentace identifikujeme 1) mainstream jako sociální reprezentaci dominantní společnosti, 2) jiné subkultury, 3) zjednávání vlastní subkultury. Možnosti aplikace relační perspektivy naznačujeme na našich výzkumech punkové a emo subkultury, a to jak v diachronní, tak v synchronní perspektivě. Ukazujeme, že tato perspektiva nám umožňuje hlubší zaměření se koncept (ne)autentičnosti, založené na subkulturním kapitálu, který je utvářen na základě subkulturního stylu, ideologie a praxí, a může se tak stát zajímavou ve studiu současných subkulturních formací.