Surrealistické stopy (z) okrajů aneb Možná kapitola z dějin jednoho žánru

This study presents something of a “hybrid” chapter in the history of Czech surrealism, focusing both on the reception of surrealism outside the Prague centre and on the surrealists’ interest in the literary-artistic genre of the poetry book with photographs, which appeared in notable forms not only in the Czech “surrealist centre” (represented in the interwar period by the Surrealist Group in Czechoslovakia and the individual figures within it: Jindřich Heisler, Vítězslav Nezval, Jindřich Štyrský, Karel Teige and Toyen), but also (in a different sense) in marginal movements largely associated with surrealism (Linie in České Budějovice, the group surrounding Jaroslav Janík and Kamil Linhart in Louny, the Brno Ra-ists and Monstrualism in Žižkov). The aim is not to present clear conclusions or a summary, but on the basis of examples of selected works of poetry and photograpy from the 1930s and the first half of the 1940s to open up certain topics, issues and questions - thematically involving both specific manifestations of surrealism “on the margins” and various kinds of relations between text and photographs, which may become the subject of possible further research.

Studie představuje jakousi „hybridní“ kapitolu dějin českého surrealismu, zaměřující se jednak na ozvuky surrealismu mimo pražské centrum, jednak na zájem surrealistů o literárně-výtvarný žánr básnické knihy s fotografiemi, jenž se v pozoruhodných podobách projevil nejen v české „surrealistické centrále“ (reprezentované v meziválečném období Skupinou surrealistů v ČSR, resp. jednotlivými osobnostmi /Jindřich Heisler, Vítězslav Nezval, Jindřich Štyrský, Karel Teige, Toyen/), ale právě i (v různém smyslu) okrajových hnutích ve větší či míře se surrealismem spřízněných (českobudějovická Linie, lounská skupina kolem Jaroslava Janíka a Kamila Linharta, brněnští ra-isté, žižkovský monstrualismus). Záměrem není předkládat jasné závěry či shrnutí, nýbrž na základě příkladů vybraných básnicko-fotografických děl z období třicátých až první poloviny čtyřicátých let otevřít některá témata, problémy a otázky – tematicky zaštítěné právě jednak specifickými projevy surrealismu „na okraji“, jednak různými podobami vztahu textu a fotografie –, jež se mohou stát předmětem dalšího potenciálního výzkumu.