Transformativní charakter performance: od symbolického jednání k liminalitě a politickému divadlu

This article works with the transformation of the actor-spectator relationship which happened in theatre along with the performative turn. First, the author conducts a survey of the philosophical roots of the 'liminality' concept in the German theatrology, with special focus on the works of German theatrologist Erika Fischer-Lichte, who uses liminality in order to describe the transformative character of contemporary performances. The second part of the article presents a case study, in which the author, using the liminality perspective, analyses the project of the theatre group Rimini Protokoll named Träumende Kollektive. Tastende Schafe /Staat 3/ [Dreaming Collectives. Tapping Sheep (State 3)], staged in Schauspielhaus, Dresden. Using this selected interactive project, the article focuses on the way audience leave their well-known, comfort zone and enter a liminal state, characterised by a strengthened self-reflection. Rimini Protokoll's project is examined as an example of contemporary postdramatic tendency in political theatre, which has a potential to influence the audience and their reassessment of their standpoints and opinions through the liminal experience. The case study therefore describes the way politicum can be incorporated into the participatory theatre aesthetics.

Překládaná studie vychází z proměny vztahu mezi divákem a aktérem, která se udála v souvislosti s performativním obratem. V první části autorka mapuje myšlenkové kořeny konceptu liminality v německé teatrologii s důrazem na práci německé teatroložky Eriky Fischer-Lichte, které liminalita slouží k popisu transformativního charakteru současných performance. Druhá část textu má podobu případové studie, v níž autorka analyzuje projekt souboru Rimini Protokoll s názvem Träumende Kollektive. Tastende Schafe /Staat 3/ [Snící kolektivy. Tápající ovce (Stát 3)], uvedeného v drážďanském Schauspielhausu. Na vybraném interaktivním projektu studie ukazuje, jakým způsobem se diváci dostávají ze svých komfortních zón do hraničních stavů. Projekt souboru Rimini Protokoll je v textu zkoumán jakožto příklad současné postdramatické linie politického divadla, která má potenciál ovlivnit diváky ve smyslu přehodnocování jejich dosavadních postojů a názorů, a to právě díky liminálnímu zážitku. Ukazuje tedy, jakým způsobem může být politikum vtěleno do samotné participativní divadelní estetiky.