Aristotelské kořeny Komenského metafyziky

The basic, constitutive components of Comenius’ metaphysical system are Christian Neo-platonism and Aristotelianism interpreted and integrated into the Christian framework. While the Neoplatonic nature of Comenius’ metaphysical approach has been thoroughly analyzed in connection with Cusanus and Campanella especially by Jan Patočka, the Aristotelian motives, which too are very strong in Comenius’ metaphysics, have received considerably less attention. This is the first problem area on which this study focuses. Comenius’ metaphysics is then presented as an original effort to synthesize the Platonic and Aristotelian lines of thought (the Aristotelian determination of metaphysics as the “scientia entis in genere” – the Platonic conception of metaphysics as a purely a priori doctrine, the subject of which is the possible world of ideas („mundus idealis seu possibilis”); the interpretation of Aristotle‘s doctrine of categories in the triadic-enneadic sense; the support for Comenius’ triadism in Aristotle).

Základními a konstitutivními komponentami Komenského metafyzické soustavy jsou křesťanský novoplatonismus a aristotelismus interpretovaný a integrovaný v křesťanském rámci. Zatímco novoplatónský ráz Komenského metafyzické koncepce byl důkladně analyzován, v souvislosti s Mikulášem Kusánským a Campanellou zvláště Janem Patočkou, aristotelským motivům, které jsou v Komenského metafyzice velmi silné, bylo věnováno mnohem méně pozornosti. A to je první problémový okruh, k němuž je zaměřena tato studie. Dále pak je Komenského metafyzika představena jako osobitý pokus o syntézu platónské a aristotelské myšlenkové linie (aristotelské určení metafyziky jako „scientia entis in genere“ – platónská koncepce metafyziky jako ryze apriorní nauky, jejímž předmětem je ideový svět možný („mundus idealis seu possibilis“); intepretace Aristotelovy nauky o kategoriích v triadicko-enneadickém duchu; opora Komenského triadismu v Aristotelovi).