Critical contextual empiricism and the politics of knowledge

What are philosophers doing when they prescribe a particular epistemology for science? According to science and technology studies, the answer to this question implicates both knowledge and politics, even when the latter is hidden. Exploring this dynamic via a specific case, I argue that Longino’s “critical contextual empiricism” ultimately relies on a form of political liberalism. Her choice to nevertheless foreground epistemological concerns can be clarified by considering historical relationships between science and society, as well as the culture of academic philosophy. This example, I conclude, highlights a methodological challenge: philosophers of science should consider the political ideals and accountability entailed by their prescribed knowledge practices.

Co dělají filosofové, když předepisují vědě určitou epistemologii? Odpověď na tuto otázku z hlediska studia vědy a technologie zahrnuje jak vědění, tak politiku, a to i v případě, že je tato politika skrytá. Tuto dynamiky prozkoumám na konkrétním případě a ukážu, že „kritický kontextuální empirismus“ Helen Longino se nakonec opírá o určitou formu politického liberalismu. Její volbu postavit do popředí epistemologické otázky lze nicméně objasnit na základě úvahy o historických vztazích mezi vědou a společností, jakož i o kultuře akademické filosofie. Tento příklad nakonec poukazuje na metodologickou výzvu: filosofové vědy by měli zvážit politické ideály a odpovědnost, které s sebou nesou jimi předepsané postupy poznání.