Mezinárodní investiční arbitráž a vláda práva v hostitelských státech

This paper puts forward an alternative view on international investment law and arbitration. It offers a number of ideas why investment law and arbitration may be a valuable, albeit complementary, mechanism how to enhance the rule of law in host states. The rule of law refers to observance of internal and international legal obligations by the state, which is beneficial not only to investors, but also to citizens of the host state. After elaborating on the concepts of investment arbitration and the rule of law, the paper focuses on two aspects of investment protection, in which the rule of law finds its expression. First, observance of the standard of fair and equitable treatment as detailed by investment arbitral tribunals in their decisions is the cornerstone of the rule of law. Second, international investment arbitration as a dispute resolution mechanism provides not only a procedural mechanism whereby an investor may enforce its rights, but it serves as a sword of Damocles hanging over the states that do not obey the rule of law. The paper aims at opening a critical discussion, without attempting to contain the entire discourse on the rule of law in relation to investment law and arbitration or pursuing blankly a point of view of investors or states.

Článek nabízí pohled na mezinárodní investiční arbitráž jako na nástroj prosazování vlády práva v hostitelském státě. Současný převážně ideologický boj proti mezinárodní investiční arbitráži opomíjí pozitiva její existence. Zánik mezinárodní investiční arbitráže či její proměna ve zcela odlišný právní koncept, jako např. stálý investiční soud, umožní vyšší morální hazard států, sníží jejich motivaci plnit mezinárodní závazky a být obezřetnými při spravování věcí veřejných jak vůči investorům, tak vlastním občanům. Článek se zabývá pojmem vlády práva obecně a následně jej aplikuje na oblast mezinárodní ochrany investic. V rámci ní je vláda práva rozdělena do dvou větví. První se zaměřuje na substantivní ochranu investic. Konkrétně rozebírá dílčí požadavky standardu spravedlivého a rovného zacházení, jako např. konzistentnost jednání státních orgánů či stabilitu právního řádu. Druhá větev rozboru se dotýká mechanismu mezinárodní investiční arbitráže jako způsobu řešení sporů. Zejména se zaměřuje na soudní řízení jako alternativu vymáhání práv investora. Poukazuje přitom na nesnáze a nejasnosti, které se sebou soudní řízení nese. Rovněž je v této části demonstrována hypotetičnost odpovědnosti státu na příkladu českého práva. Článek nemá za cíl slepě adorovat mezinárodní ochranu investic, leč otevřít kritickou diskusi o jejích kladech i záporech, která jediná může být základem eventuální reformy tohoto způsobu řešení sporů.