Conjunctions, Contextualizers, and Syntax Theory*1

According to traditional grammar conjunctions are words joining clauses (or words / word combinations). Still, many conjunctions can join also sentences or longer fragments of texts, being in fact contextualizers (these are “soft” conjunctions), while some conjunctions are able to join only clauses (these are “hard” conjunctions). Many Russian conjunctions, both coordinate and subordinate, are soft, but there are also hard coordinate and subordinate conjunctions. Hard conjunctions and contextualizers have (at least) two semantic actants. The difference in the surface expression of semantic actants of conjunctions vs. contextualizers is discussed.

Podle tradiční gramatiky jsou spojky slova, která spojují klauze (nebo slova či slovní spojení). Některé spojky však mohou spojovat i věty nebo delší textové pasáže, a ve skutečnosti tak plní funkci tzv. kontextualizátorů (jde o tzv. „měkké“ spojky), zatímco jiné spojky mohou spojovat pouze klauze (jde o tzv. „tvrdé“ spojky). V ruštině existují jak tvrdé, tak měkké spojky (kontextualizátory), a to vždy souřadné i podřadné. Všechny tvrdé spojky i kontextulizátory spojují vždy (minimálně) dva sémantické aktanty. Příspěvek se zabývá rozdíly mezi povrchovým vyjádřením sémantických aktantů u spojek a kontextualizátorů.