Informacja

Drogi użytkowniku, aplikacja do prawidłowego działania wymaga obsługi JavaScript. Proszę włącz obsługę JavaScript w Twojej przeglądarce.

Tytuł pozycji:

Vědecká praxe jako osobní poznání: epistemologický odkaz Michaela Polanyiho

Tytuł:
Vědecká praxe jako osobní poznání: epistemologický odkaz Michaela Polanyiho
Scientific research as a personal knowledge: Michael Polanyi’s epistemological heritage
Autorzy:
Matěj Pudil
Tematy:
Michael Polanyi
tacit knowledge
personal knowledge
postpositivism
stratified universum
tacitní poznání
osobní poznání
postpozitivismus
stratifikované universum
Język:
czeski
Dostawca treści:
CEJSH
Artykuł
  Przejdź do źródła  Link otwiera się w nowym oknie
Continuously from the 1940s, Michael Polanyi comments on topics that have resonated later since the 1960s in the works of his fellow theorists of science, philosophers of natural sciences, and epistemologists (for the purposes of this study, only T. S. Kuhn and K. R. Popper are mentioned). First part of this article provides a brief reconstruction of Polanyi’s concept of „personal knowledge“ which focuses mainly on the interconnection of the individual level of scientific research with its social dimension. My aim is to evaluate the potential of this concept for the interpretation of research fields where sciences are in close contact with other disciplines. I am convinced that Polanyi’s original approach to the problem of reality (or degrees of reality as he puts it) should be read as an advocacy of diversity of thought. In my interpretation, Polanyi carries out some form of philosophical therapy of science and its self-concept, which, like the whole of Western society, has undergone dramatic changes over the last century.

Michael Polanyi se od čtyřicátých let 20. stol. vyjadřoval k tématům, která od let šedesátých rezonovala v dílech jeho kolegů teoretiků vědy, filosofů přírodních věd a epistemologů (pro účely této studie se zde zmíním pouze stručně o T. S. Kuhnovi a K. R. Popperovi). První část předložené studie zrekonstruuje stěžejní body jeho konceptu „osobního poznání“ (personal knowledge), který se zaměřuje na propojení perspektivy individuální úrovně vědeckého zkoumání s jeho sociálním rozměrem. Cílem je jeho náhledy zhodnotit zejména z hlediska potenciálu, jaký mají pro interpretaci výzkumné práce v oborech na pomezí vědy a dalších disciplín. Jsem přesvědčen, že neotřelý pohled na otázku reality (a její stratifikace), se kterým Polanyi přichází, lze číst jako obhajobu diverzity myšlení. Polanyi v mé interpretaci provádí jistou formu filosofické terapie vědy a jejího sebepojetí, které v minulém století procházelo, stejně jako celá západní společnost, dramatickými proměnami.

Ta witryna wykorzystuje pliki cookies do przechowywania informacji na Twoim komputerze. Pliki cookies stosujemy w celu świadczenia usług na najwyższym poziomie, w tym w sposób dostosowany do indywidualnych potrzeb. Korzystanie z witryny bez zmiany ustawień dotyczących cookies oznacza, że będą one zamieszczane w Twoim komputerze. W każdym momencie możesz dokonać zmiany ustawień dotyczących cookies