Přirozenoprávní omyl podle Hanse Kelsena

The article reconstructs Kelsen’s understanding of a fallacious reasoning known as “natural law fallacy” (Naturrechtlicher Trugschluss). Kelsen’s “natural law fallacy” pertains to a different kind of reasoning than the “is/ought fallacy”. In Kelsen’s view, this was a logical procedure, in which legal norms are derived from norms existing allegedly without human will (Sollen/Sollen Trugschluss, ought/ought fallacy). Our article shows, however, that this fallacy was not a part of an eternal “jusnaturalism”, which would have waged eternal war with “positivism”, nor is it a part of early modern natural law. It was a circumstantial reasoning applied ad hoc by 20th century lawyers without any relation to the earlier tradition.

Studie rekonstruuje Kelsenovo pojetí chybného argumentačního postupu známého jako „přirozenoprávní omyl“ (naturrechtlicher Trugschluss). Kelsenův „přirozenoprávní omyl“ vystihuje jinou myšlenku než „is/ought fallacy“. Kelsen tím chápal argumentační postup, kdy jsou právní normy odvozovány z norem domněle vzniklých bez lidské vůle (Sollen/Sollen Trugschluss, ought/ought fallacy). Naše studie ukazuje, že tento omyl však nebyl rysem věčného jusnaturalismu, jenž by vedl odvěký zápas s pozitivismem, ani rysem raněnovověkého přirozeného práva, nýbrž účelovou argumentací uplatňovanou příležitostně právníky 20. století bez vztahu k předchozí tradici.