Překpoklady a metody dialogického výzkumu v psychoterapii

The present text introduces the dialogical paradigm (dialogism) as a framework for research on psychotherapeutic process. First, basic assumptions of dialogism and related terminology are described. Then, two identified research directions are introduced. The first one focuses on research of therapeutic dyads and is connected to the Dialogical Self Theory and Dialogical Sequence Analysis (DSA ) in the context of Assimilation Model. Analysis of dialogical relationship patterns and DSA are described in detail. The other direction is focused on sessions with multiple actors and is grounded in a normative assumption of usefulness of polyphony in psychotherapy. Dialogical Investigations method is described in detail. Dialogism and related methods are discussed regarding limits and potential usefulness for psychotherapy process research.

Předkládaný text představuje dialogické paradigma (dialogismus) jako rámec pro výzkum psychoterapeutického procesu. Popisuje základní východiska dialogismu a související pojmový aparát. Identifikovány byly dva základní proudy, kterými se výzkum psychoterapeutického procesu v rámci dialogismu doposud ubíral. První se zaměřuje převážně na výzkum sezení ve dvojici, je spojen s teorií dialogického self a využitím dialogické sekvenční analýzy (DSA ) v rámci asimilačního modelu. Podrobněji jsou představeny metoda analýzy dialogických vztahových vzorců a DSA . Druhý se zaměřuje na analýzu setkání s více aktéry a vychází z normativního předpokladu o užitečnosti polyfonie (mnohohlasosti) v psychoterapii. Detailněji je představena metoda dialogických zkoumání. Na závěr jsou dialogismus a z něj vycházející metody diskutovány s ohledem na potenciální přínosy terapeutickému výzkumu a možné limity.