Tři podoby solidarity a solidarita jako odpověď na strukturální nespravedlnost

The paper examines the concept of solidarity as discussed in contemporary political philosophy. It is a concept that has remarkable constitutional-legal relevance, but it has received much less attention than other concepts. In the literature, solidarity is understood as a polysemantic concept and typically three forms of solidarity are distinguished: social, civic and political solidarity. In this paper, I will introduce these three forms of solidarity and then look more closely at civic solidarity. The latter is associated with the concept of the welfare state and draws our attention to the specificities of relations that already emerge in the political community and can produce arrangements that could be described as unjust. And it is precisely the motif of injustice, in its specific form of structural injustice as Iris Marion Young has thought of it, that guides my discussion of civic solidarity and its relevance for constitutional and human rights theory and practice, because it points to specific background phenomena to which we should not be indifferent.

Příspěvek se zabývá pojmem solidarita, jak je diskutován v současné politické filosofii. Jde o pojem, který má pozoruhodnou ústavněprávní relevanci, ale je mu věnováno mnohem méně pozornosti než jiným pojmům. V literatuře se solidarita chápe jako polysémantický pojem a typicky se rozlišují tři podoby solidarity: solidarita sociální, občanská a politická. V tomto příspěvku představím tyto tři podoby solidarity a následně se blíže zaměřím na solidaritu občanskou. Ta je spojována s konceptem sociálního státu a upozorňuje nás na specifika vztahů, které vznikají již v politickém společenství a můžou vytvářet i takové uspořádání, které by bylo možné popsat jako nespravedlivé. A právě motiv nespravedlnosti, a to v její specifické podobě strukturální nespravedlnosti, jak o ní uvažovala Iris Marion Young, provází mou diskusi o občanské solidaritě a jejím významu pro ústavněprávní, respektive lidskoprávní teorii a praxi, protože poukazuje na specifické jevy v pozadí, vůči kterým bychom neměli být lhostejní.