Až půjdem po Václaváku… : obraz návratu československých legionářů do vlasti v jejich vzpomínkách a autobiografických románech

The study stems from the author’s long-time interest in the history of the Czechoslovak foreign resistance during the Great War, particularly in Russia. As to its sources, it draws from a collection of published recollections of Czechoslovak legionnaires and their autobiographic novels and other texts of prose. The author attempts to reconstruct the picture of the return of Czechoslovak legions from Russia to their home country; due to the nature of his sources, however, his intention is not to convey an authentic experience of the return in the fi rst days and weeks, but rather to examine the construct created by the legionnaires’ memories and novels. In this respect, he makes use of, in particular, Anglo-Saxon historical literature dealing with similar topics. The key issues include how individuals or whole social groups were coping with the reality of the newborn republic, which was rather different from the visions of the home country they had been dreaming about while away. An important factor affecting their refl ections was also the required political nonaffi liation of organizations of legionnaires, as well as the criticism of the situation not just among the veterans, but in the entire society. The extent of the idealization of Russia, which was a fairly frequent phenomenon among them, was directly proportional to the disillusionment after their return, and was a mirror image of their previous idealization of home while they had been in Russia. In the author’s opinion, the topic of the return of Czechoslovak legions home and their life in their home country is far from exhausted; this is why the present study should be just a springboard to further broadly conceived research.

Tato studie navazuje na dlouholetý odborný zájem autora o dějiny československého zahraničního odboje za první světové války, zejména v Rusku. Pramenně je založena na souboru vydaných vzpomínkových textů československých legionářů a také na jejich autobiograficky laděných románech a dalších prózách. Autor se snaží rekonstruovat obraz návratu československých legií z Ruska do vlasti, vzhledem k povaze použitých pramenů však není jeho záměrem zprostředkovat autentický prožitek návratu z prvních dnů a týdnů poté ani předložit nějaký „objektivní“ obraz této události, ale spíše nahlédnout konstrukci vytvořenou legionářskými vzpomínkami a romány. Využívá přitom zejména anglosaské historické literatury zpracovávající podobná témata. Ke klíčovým bodům zde patří vyrovnávání jednotlivců či celé sociální skupiny s realitou v nově vytvořené republice, která byla dosti odlišná od představ o domově, který si legionáři vysnili v cizině. Důležitým faktorem, který se promítal do jejich reflexí, je též požadavek apolitičnosti legionářských organizací a kritika poměrů nejen mezi veterány, ale především ve společnosti nového státu. Míra idealizace Ruska, která se u nich často projevovala, přitom byla přímo úměrná zažívanému zklamání po návratu a zrcadlově kopírovala jejich dřívější idealizaci domova v Rusku. Autor nepovažuje téma návratu československých legií domů a jejich pobytu ve vlasti zdaleka za vyčerpané, tato studie by měla být pouze odrazovým můstkem k dalšímu, široce koncipovanému zkoumání.