Christmas exhibition: an alternative to official art shows and a marketing strategy

Christmas (or winter) exhibitions became an integral part of the European art scene in the nineteenth century. They provided a welcome diversion for both the public and the exhibiting artists, who were essentially confined to the dates of the annual art exhibitions, held usually in the spring. The tradition of Christmas exhibitions in the art centres of continental Europe, especially in the Germanspeaking countries, can be traced back to the first third of the nineteenth century. By the middle of the century, they had spread throughout Europe, from London to Berlin and Prague. Christmas exhibitions appeared in the calendars of both art associations and private gallerists who wished to promote their own businesses. In Prague, one of the most prominent entrepreneurs was Nicolaus Lehmann, who opened his art salon with a permanent exhibition in the 1870s, and, more than a decade later, another prominent figure in the field of art presentation, Alois Wiesner, appeared on the scene. In addition to the permanent displays, both gallerists regularly held Christmas exhibitions in their salons in order to increase the saleability of the works presented. By organising art sales shows, they expanded the official exhibition scene in Prague in the last third of the nineteenth century. In this way, Lehmann and Wiesner introduced the general public to a wide range of contemporary artists and their latest artistic creations, as well as a modern approach to artistic operations.

Vánoční nebo zimní výstavy se v průběhu 19. století staly nedílnou součástí uměleckého provozu v Evropě. Byly vítaným zpestřením pro publikum i vystavující umělce, kteří byli v podstatě limitováni termínem konání výročních přehlídek umění zpravidla v jarním období. Tradici vánočních výstav v uměleckých centrech kontinentální Evropy, zejména v německy mluvících zemích, lze vysledovat do první třetiny 19. století. Jejich rozšíření je pak možné v celé Evropě sledovat kolem poloviny století, ať už v Londýně, Berlíně i Praze. Vánoční výstavy se objevily jak v kalendáři akcí uměleckých spolků, tak soukromých galeristů, kteří se svým přístupem snažili podpořit vlastní podnikání. V Praze mezi nejvýraznější podnikatele patřili Mikoláš Lehmann, který svůj umělecký salon se stálou výstavou otevřel v sedmdesátých letech a o více než deset let později se na scéně objevila další výrazná osobnost na poli prezentace výtvarného umění, Alois Wiesner. Oba galeristé ve svých salonech kromě stálých výstav pořádali pravidelné výstavy vánoční, jejichž prostřednictvím se snažili zvýšit prodejnost prezentovaných děl. Pořádáním prodejních přehlídek umění rozšířili v poslední třetině 19. století oficiální výstavní scénu v Praze. Lehmann i Wiesner tak široké veřejnosti představili mimo široké škály současných autorů a jejich nejnovější výtvarné produkce především moderní přístup k uměleckému provozu.