Edvard Griegs Symphonic Dances : The Symphonism of the "Drawing and Colour"

The Symphonic Dances, Op. 64 by Edvard Grieg is his last and the most mature large-scale creation for orchestra in which many of composer’s creative principles are generalized. This composition is based on the folk themes which are developed in much greater scale than in other Grieg’s creations of similar type. In this article such characteristics of the Symphonic Dances as the general structure of the cycle and its separate movements, thematic material and its development are discussed, however the main attention is paid to the orchestration. The importance of orchestration in the Symphonic Dances is undoubtedly exceptional among all Grieg’s creations for orchestra regarding its role in the local as well as in form-shaping dimensions of the work.

Studie Rytise Urniežiuse je věnována Symfonickým tancům, op. 64, které jsou posledním a nejvyzrálejším symfonickým dílem hudebního skladatele Edvarda Hagerupa Griega (1843-1907). Inspiračním zdrojem čtyřdílného cyklu jsou norské lidévé písně. Autor se zaměřuje jak na konkrétní hudební východiska v podobě sbírky lidové hudby od Ludviga Mathiase Lindemana (1812-1887) a analyticky rozebírá skladatelům kompoziční přístup v jednotlivých symfonických tancích.