The portable folding polyptych, now in the holdings of the Moravian Gallery in Brno (A 559), was published forty years ago by Olga Pujmanová as one of the earliest and also finest works of the Italian Trecento in former Czechoslovakia. Later on, the polyptych was analyzed by the scholars Mojmír S. Frinta, Tanja Michalsky, Kaliopi Chamonikola, Markus Horsch and Vinni Lucherini. The treatise is devoted to the iconography of the scene of the Adoration of the Magi that contains a hitherto-overlooked motif of a drinking servant. The scene in the Anjou polyptych is the earliest example of the iconographic type of the Adoration of the Magi, widespread especially in 14th- and 15th-century wall painting. The motif is (Mirror of Human Salvation). In the ninth chapter, dealing with the story of the Adoration of the Magi, a passage from the Second Book of Samuel 23:15-17 is mentioned as an event prefiguring this New Testament linking of events of the Old and New Testaments, but above all, through the visualization of the thirsty craving for the water of life, also draws attention to the heavenly water of eternal grace brought, according to the text, by the ‘heavenly innkeeper’ from Bethlehem. The thirsty servant in the Adoration scene — as the visualization of cal but also spiritual sense — is one of the examples of the collective imagination that appear in the form of parables in various parts of the Bible: Isaiah 12: 3; 44: 3; 55:1, Psalms 42:1-3, John 4:13-14; 7: 37-38. The analysis of find in the image during pious contemplation of the painting. The object used during travels itself portrays and thematizes not only the physical journey and the quenching of thirst with water of life but also suggests to its user notions of a spiritual journey leading to ‘the heavenly innkeeper who pours the water ofgrace to those who thirst and amply gives water of life to those who are parched’.
Přenosný skládací polyptych, dnes ve sbírkách Moravské galerie v Brně (A 559), publikovala Olga Pujmanová před čtyřiceti lety jako jedno z nejstarších a zároveň nejkvalitnějších děl italského trecenta v bývalém Československu. Později se jím zabývali badatelé Mojmír S. Frinta, Tanja Michalsky, Kaliopi Chamonikola, Markus Hörsch a Vinni Lucherini. Studie se věnuje ikonografii scény Klanění tří králů, která obsahuje dosud přehlížený motiv pijícího sluhy. Scéna na anjouovském polyptychu je nejstarším příkladem ikonografického typu Klanění tří králů, rozšířeného zejména v nástěnném malířství 14. a 15. století. Jeho objasnění přináší spis Speculum humanae salvationis (Zrcadlo lidského spasení). V deváté kapitole, pojednávající o pokloně tří králů, je jako událost předznamenávající tento novozákonní příběh uvedena pasáž z Druhé knihy Samuelovy (23, 15–17). Motiv pijícího sluhy evokuje typologické propojení událostí Starého a Nového zákona, ale zejména zviditelněním žíznivé touhy po pozemské vodě upozorňuje i na nebeskou vodu věčné milosti, kterou podle textu přináší „nebeský šenkýř“ z Betléma. Žíznivý sluha ve scéně Klanění tří králů — jako vizualizace touhy po životodárné tekutině, nejen v tělesném, ale i duchovním smyslu — patří k příkladům kolektivní imaginace, které se ve formě podobenství vyskytují na více místech Bible: Izajáš (12, 3; 44, 3; 55, 1), Žalm (42, 1–3), Ján (4, 13–14; 7, 37–38). Analýza zobrazení Klanění tří králů objasnila záměrné významy, vytvářené při koncipování ikonografického programu, které mohl vnímatel během zbožné kontemplace v obraze nacházet. Objekt, sloužící na cestách, sám cestu zobrazuje a tematizuje nejen fyzické putování a uhašení žízně pozemskou vodou, ale svému uživateli sugeruje i myšlenky na duchovní cestu, směřující k „nebeskému šenkýři, který nalije vodu milosti těm, kteří žízní, a hojně dá vodu života těm, kteří jsou vyprahlí“.
