Weinbergerovo pojetí významu normativní věty:

This text is concerned with the concept of norm understood as norm sentence, which was elaborated by Ota Weinberger. Weinberger’s interest in logic of norm sentences, which was initiated by František Weyr and further formed by criticism of Engliš’s proposal. Weinberger’s normological optimism, belief in the possibility of the logic of norm sentences is his starting-point. This position is presented as possible motivation for construction of, so called dichotomy semantics. Dichotomy semantics, also labelled as gnoseologically differentiate semantics, among other things, strictly divides descriptive and prescriptive meaning of sentences, which is supposed to limit the reduction of normative discourse to a descriptive one. The paper focuses on philosophical background of conception of meanings as ideal entities and on the distinction between propositions and norms in Weinberger’s theory. It is proposed that the distinction between descriptive and normative meaning and construction of the norm sentence and its meaning in such a way that it is not possible to separate normative operator and content of norm sentence without reduction of norm to proposition leads, in Weinberger’s theory, to the possibility to step forward in the direction of normological optimism. Finally, as an example of application of this theory of norm, Weinberger’s definition of entailment is briefly described.

Tento článek se věnuje pojetí normy chápané jako význam normativní věty, které vypracoval Ota Weinberger. Jsou v něm představeny počátky Weinbergerova zájmu o logiku normativních vět, který byl vyvolán Františkem Weyrem a dále formován kritikou Englišova pojetí. Weinbergerův normologický optimismus, tedy přesvědčení o tom, že logika normativních vět je možná, je základním Weinbergerovým východiskem. Toto přesvědčení je chápáno jako možná motivace pro konstrukci tzv. dichotomní sémantiky. Dichotomní sémantika, taktéž označovaná jako poznáním diferencovaná sémantika, spočívá mj. ve striktním oddělení deskriptivního a preskriptivního významu vět, čímž má být zabráněno redukci normativního diskursu na diskurs deskriptivní. Článek se dále zaměřuje na filosofické pozadí Weinbergerova chápání významů jako ideálních entit a detailnější rozlišení mezi propozicemi a normami ve Weinbergerově teorii. Je proponováno, že rozlišení deskriptivního a preskriptivního významu a konstrukce normativní věty a jejího významu takovým způsobem, že nelze oddělit normativní operátor a obsah normativní věty, aniž by došlo k redukci normy na propozici, vede ve Weinbergerově teorii k umožnění vykročení ve směru k normologickému optimismu. V závěru článku je stručně představena, jako příklad aplikace této teorie normy, Weinbergerova definice normologického vyplývání.