The theory of self-handicapping : forms, influencing factors and measurement

The term self-handicapping (SH) refers to the phenomenon when, under certain conditions, individuals characterized by certain personality factors hinder their success by self-imposed obstacles in important performance situations. The study starts with an accurate definition of SH that is then placed in the context of psychological theories and related social psychological concepts. Two distinct forms of SH, namely, behavioural and self-reported handicaps are discussed in detail. The factors influencing SH are categorized and analysed according to two dimensions, that is, personal versus environmental and eliciting versus preventive factors. Questionnaire and experimental techniques of measuring SH are presented. The summary evaluates existing theoretical and empirical research and discusses the issues of practical application, difficulties of research and relevant topics that need to be further investigated.

Termín sebeznevýhodňování označuje jev, kdy za určitých podmínek jednotlivci charakterizovaní určitými osobnostními faktory si brání v úspěchu v důležitých výkonových situacích dobrovolně přijímanými překážkami. Studie vychází z přesné definice sebeznevýhodňování, která je zařazena do kontextu psychologických teorií a příbuzných sociálně psychologických pojmů. Podrobně jsou probrány dvě odlišné formy sebeznevýhodňování, behaviorální a sebevýpověďová. Faktory ovlivňující sebeznevýhodňování jsou kategorizovány a analyzovány ve dvou rozměrech, osobním versus environmentálním, a vyvolávajícím versus preventivním. Jsou uvedeny jak dotazník, tak experimentální techniky měření sebeznevýhodňování. Ve shrnutí jsou zhodnoceny existující teorie a empirické výzkumy a probrána témata praktických aplikací, výzkumné problémy a relevantní náměty, které by měly být dále zkoumány.