Teze o apriorním zdroji pocitu vznešena u Karla Heinricha Heydenreicha a její předobraz v Kantově pojetí úcty

Karl Heinrich Heydenreich (1764–1801), a now almost forgotten German thinker of the late Enlightenment, attempted his own transcendental-philosophical definition of the aesthetic category of the sublime in the article “Grundriß einer neuen Untersuchung über die Empfindungen des Erhabenen” (1789), which preceded Kant's Critique of Judgment by a year. Thanks to this endeavor, he was often described in the history of aesthetics as being a Kantian in aesthetics before Kant, but his article has not to this point received a detailed analysis. The present study shows that, in particular, Kant's moral-philosophical concept of respect for moral law played a crucial role in Heydenreich's reflections on the sensation of the sublime as a product of pure reason.

Karl Heinrich Heydenreich (1764–1801), dnes téměř neznámý pozdně osvícenský německý myslitel, se v článku „Grundriß einer neuen Untersuchung über die Empfindungen des Erhabenen“ (1789), jenž o rok předcházel Kantově Kritice soudnosti, pokusil o vlastní transcendentálně-filosofickou definici estetické kategorie vznešena. Díky tomuto počinu byl sice v dějinách estetiky nejednou líčen jako kantián v estetice před Kantem, podrobné analýzy se však jeho článku dosud nedostalo. Předložená studie ukazuje, že zásadní roli v Heydenreichově úvaze o pocitu vznešena coby produktu čistého rozumu sehrál zejména Kantův morálně-filosofický koncept pocitu úcty k mravnímu zákonu.