Zakopaný pes komunistického režimu : Pavel Kohout a možnosti memoárománového žánru

Jiří Hanuš deals with „memoir-novels“ of a renowned Czech writer Pavel Kohout Z deníku kontrarevolucionáře and Kde je zakopán pes. The author attempted at depicting Kohout’s way of expression, his treatment of history and his unique contribution to the Czech literature and historiography. He analysed Kohout as a writer who describes first of all the thinking of socialist intellectuals who were actively involved in building the Communist regime in Czechoslovakia and who later ended up as „children devoured by their own revolution“. Kohout’s novels, no matter how dramatically they are built and no matter how much they witness their author’s strong ego, offer quite a few interesting insights that can be employed by contemporary historians when analysing the history of socialist utopias and socialist everyday life, but also the paradoxes of Communist power.

Jiří Hanuš se zabývá „memoárromány“ proslulého českého spisovatele Pavla Kohouta Z deníku kontrarevolucionáře a Kde je zakopán pes. Autor se pokouší představit Kohoutův způsob vyjadřování, jeho zacházení s historií a výjimečný přínos české literatuře a historiografii. Analyzuje Kohouta jako spisovatele, jenž popisuje především myšlení socialistických intelektuálů, kteří se aktivně podíleli na budování komunistického režimu v Československu a kteří později skončili jako „děti pohlcené vlastní revolucí“. Kohoutovy romány, bez ohledu na to, jak dramaticky jsou vystavěny a jak dokládají autorovo silné ego, nabízejí mnoho zajímavých náhledů, které mohou využít historici soudobých dějin při analýzách dějin socialistických utopií a každodennosti za socialismu, ale také paradoxů komunistického režimu.