Hieroglyfické písmo

The article discusses and critically reinterprets Carlo Ginzburg’s concept of the indexical paradigm in human sciences. It situates the method of reading insignificant details as indicators of an imperceptible reality into historical, cultural and technical context through examples of medical diagnosis and art connoisseurship. It traces links between the development of literacy, script, and graphology in the 19th century and the emergence of technical forms of inscription (self-registering instrument), which brought new methods of interpretation and analysis into many fields and challenged traditional boundaries between natural, social, and human sciences.

Studie komentuje a kriticky rozvádí Ginzburgovu koncepci indexického paradigmatu ve vědách o člověku. Zasazuje metodu čtení vedlejších detailů coby indikátorů nějaké přímo nepřístupné skutečnosti do historického, kulturního a zejm. technického kontextu na příkladech proměn lékařské diagnostiky či znalectví umění. Sleduje souvislosti mezi vývojem gramotnosti, písmových forem a grafologických postupů v 19. století a nástup technických forem zápisu (sebe-registračních aparátů), který vnesl do řady oborů nové postupy interpretace a analýzy a zproblematizoval tradiční hranice mezi přírodními, sociálními a humanitními vědami.