Nevhodné chování učitelů k žákům a studentům

Přehledová studie shrnuje dosavadní stav poznání v oblasti, která je sice veřejnosti známa už dlouho, ale exaktní výzkum probíhá teprve třicet let. Nevhodným chováním učitele se rozumí chování, které nepřekračuje hranice zákona, ale interferuje s výukou, a tím narušuje vztahy mezi učitelem a žáky a zhoršuje učení žáků. Studie upozorňuje na dvě výzkumné tradice, které se rozvíjely souběžně: v bývalých socialistických státech pod označením didaktogenie, v západní Evropě, USA a Japonsku pod označením nevhodné chování učitele. Studie předkládá čtyři psychologické teorie, které se snaží vysvětlit příčiny učitelova nevhodného chování: teorii kauzální atribuce, teorii vnímané vlastní zdatnosti učitele (self-efficacy), teorii interakčního chování učitele a teorii uplatňování učitelovy moci. Ve studii jsou dále diskutovány možnosti diagnostiky učitelova nevhodného chování a shrnuty výsledky šestnácti deskriptivně-analytických výzkumů realizovaných v této oblasti.