Původní plán malíře Georgese Karse a F. V. Mokrého na uspořádání pražské výstavy École de Paris (1931)

Previously unremarked parts of the correspondence from the F. V. Mokrý collection in the Literary Archive of the Memorial of National Literature and the Georges Kars collection in the Archive of the National Gallery in Prague bear witness to the intensive efforts from 1925–1929 of František Viktor Mokrý, commissioner of the new Mikoláš Aleš Exhibition Hall of the Visual Arts Section of the Arts Club. He was striving for international extensions of its exhibition programme so that an exhibition of the works of Georges Kars, a painter living and working in Paris, could be organised in Prague by the Club. Negotiations surrounding this one-man exhibition promised by the artist culminated in January 1929 with Kars‘s alternative proposal for the organisation of an exhibition with the title École de Paris. To realise this he undertook to engage in every possible way fifteen artists whom he knew well and to ensure their participation personally (e.g. Maurice Utrillo, Raoul Dufy, Emilie Charmy, Marc Chagall). The leadership of the Club enthusiastically accepted the plan which, after expansion and refinement by Vojtěch Volavka, resulted in a prestigious exhibition of modern French art held in May–July 1931 simultaneously in Prague‘s Municipal House and in the Aleš Hall of the Arts Club. As the two years of preparations were reaching their culmination, the project was deliberately pre-empted by the rival Mánes Association of Visual Artists with its competing exhibition, The Art of Contemporary France (March–April 1931). The article, which is accompanied by an appendix containing the edited letters of F. V. Mokrý, Georges Kars, Emil Orlik and Václav Rabas, illuminate, on the basis of archival research, a number of the circumstances and contexts under which the École de Paris exhibition project was created. It also presents a new look at the background of the exhibition‘s preparations, and the hitherto unknown extent of involvement in its realisation by Georges Kars, F. V. Mokrý and later Václav Rabas is revealed. New findings also expand existing knowledge about exhibition strategies rivalry among Art Associations in interwar Czechoslovakia.

Dosud nepovšimnuté části korespondence z fondu F. V. Mokrý v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a fondu Georges Kars v Archivu Národní galerie v Praze podávají svědectví o intenzivní snaze Františka Viktora Mokrého, v letech 1925–1929 komisaře nové Alšovy výstavní síně Výtvarného odboru Umělecké besedy usilujícího o internacionální přesahy jejího výstavního programu, aby byla v Praze péčí spolku uspořádána výstava prací Georgese Karse, malíře žijícího a tvořícího v Paříži. Několikaletá jednání kolem umělcem přislíbené samostatné výstavy překvapivě vyvrcholila v lednu 1929 Karsovým alternativním návrhem na uspořádání výstavy s názvem École de Paris, pro jejíž uskutečnění se zavazoval všemožně angažovat a osobně zajistit účast patnácti umělců, s nimiž se dobře znal (Maurice Utrillo, Susanne Valadonová, André Utter, Per Lasson Krohg, Raoul Dufy, Othon Friesz, Maurice de Vlaminck, Othon Coubine — Otakar Kubín, Jules Pascin, Marcel Gromaire, Moïse Kisling, Georges Pierre Bouche, Emilie Charmy, Marc Chagall, Demetrios Galanis). Vedením spolku s nadšením přijatý Karsův plán vyústil po rozšíření a propracování Vojtěchem Volavkou během dvou let příprav v prestižní přehlídku moderního francouzského umění pořádanou v květnu– červenci 1931 současně v pražském Obecním domě a Alšově síni Umělecké besedy, kterou v době vrcholících příprav záměrně předstihl rivalitní Spolek výtvarných umělců Mánes konkurenční výstavou Umění současné Francie (březen–duben 1931). Na základě archivního průzkumu je v textu doprovozeném přílohou obsahující redakci dopisů F. V. Mokrého, Georgese Karse, Emila Orlika a Václava Rabase osvětlena nejen řada okolností a souvislostí, za nichž projekt výstavy École de Paris vznikl. Předložen je též nový pohled do zázemí příprav výstavy a odhalena dosud neznámá míra participace Georgese Karse, F. V. Mokrého a posléze Václava Rabase na jejím uskutečnění. O nová zjištění jsou rovněž rozšířeny dosavadní znalosti o výstavních strategiích a spolkovém soupeření v meziválečném Československu.