Zdrojový kód jako literární technologie? : O vytváření faktů v digitálním věku

The increasing use of digital technologies in scientific work and communication raises the question of the epistemological nature of knowledge thus produced. In this essay, I am employing the conceptual apparatus developed by Steven Shapin and Simon Schaffer for the analysis of the historical dispute between Robert Boyle and Thomas Hobbes over the ways of producing knowledge in natural philosophy, and applying it to digital research. Their concept of three knowledge-making technologies - material, literary and social - appear to be heuristically useful concepts for reflecting on digital technologies as well. The latter are presented in the essay not as a separate facts-producing technology, but as elements around which the existing scientific technologies are radically reconfigured. Particular attention is paid to the concept of code as a literary technology and the role of digital technologies in the humanities.

Vzrůstající využívání digitálních technologií ve vědecké práci a komunikaci vyvolává otázku, jaká je epistemologická povaha takto vytvořeného vědění. V tomto eseji využívám pojmový aparát, který vyvinuli Steven Shapin a Simon Schaffer k analýze historického sporu mezi Robertem Boylem a Thomasem Hobbesem o způsob vytváření vědění v přírodní filosofii, a aplikuji jej na problematiku digitálního výzkumu. Jejich koncepty tří technologií vytvářejících vědění - materiální, literární a sociální - se ukazují jako heuristicky užitečné koncepty i pro reflexi digitálních technologií. Ty jsou v eseji představeny nikoliv jako samostatné technologie vytváření faktů, nýbrž jako prvky, kolem nichž se dosavadní vědecké technologie radikálně rekonfigurují. Zvláštní pozornost esej věnuje představě kódu jako literární technologie a roli digitálních technologií v humanitních vědách.