Teoretické dílo Miloše Wasserbauera v kontextu dobového myšlení o operní inscenační tvorbě

The study deals with theoretical writings of Miloš Wasserbauer (1907–1970), Czech opera director. Wasserbauer’s articles on opera staging were being published in Czech periodicals and programmes to productions he directed mostly in 1950s and 1960s; several texts are extant as manuscripts in his estate kept by the Theatre Department of Moravian Museum, Brno. Based on these materials and print contemporary references to Wasserbauer’s productions, the author strives to grasp and analyse his views on staging operatic pieces. Wasserbaure’s ideas on the issue are grouped as follows: the score as a departing point for directorialdramaturgical concept; realism in staging opera; acting as a part of rehearsal process; staging operas by Leoš Janáček.

Studie se zabývá teoretickým dílem českého operního režiséra Miloše Wasserbauera (1907–1970). Wasserbauerovy úvahy o operně inscenační praxi byly publikovány převážně v 50. a 60. letech 20. století v českých periodicích či v programech k inscenacím, které režíroval. Několik textů se dochovalo pouze v podobě rukopisu v jeho pozůstalosti, uložené v oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea. Na základě těchto pramenů a ohlasů Wasserbauerovy režijní tvorby v tisku se snažíme vyložit jeho názory na operně inscenační praxi v kontextu doby. Wasserbauerovy myšlenky jsou ve studii sdruženy do pěti tematických okruhů: partitura jako východisko režijně-dramaturgické koncepce inscenace; otázka realizmu jako inscenačního stylu v opeře; herecká práce při vzniku inscenace; problematika soudobé opery a inscenování oper Leoše Janáčka.