Sokrates Josefa Tomana

Josef Toman divided his novel Sokrates (1975) into seven parts separated by intermezzi. In the prosaic composition he used hour time, epistolary components, Gods’ motives and significant chapters. A considerable role is represented by deus ex machina in the text. The work is concluded by mortal finale and paradox explicit. Toman’s interpretation of the Greek philosopher is close to the one by J. L. Fischer.

Josef Toman rozvrhl svůj román Sokrates (1975) do sedmi částí, jež oddělil intermezzy. Při výstavbě své prózy použil horálního času, epistolární složky, motivu bohů a signifikantní kapitoly. Nemalou roli hraje v textu deus ex machina. Mortální finále a paradoxní explicit uzavírají dílo. Tomanovo pojetí řeckého filozofa je blízké pojetí filozofa J. L. Fischera.